Pochybuji,
že by se u nás našel někdo, kdo by nosil v hlavě informace o Francouzském projektu
nazvaném Télépopmusic. Nevadí. Když jsem nedávno dostal do ruky papírový
obal s novinářskou promoverzí debutového alba Genetic World, též jsem ani
netušil, s kým mám tu čest. Internet poradil, že jde o trojici hudebníků a
producentů vtipně pojmenovaných Télé (Christophe Hetier), Pop (Fabrice
Dumont) a Musik (Stéphane Haeri) a že doteď mají na kontě jen singl Da
Hoola, na albu se nachází v úloze skladby číslo 8. O mnoho víc o kapele
prozradí samotné poslouchání, i když na první či druhý pohled je dominujícím
dojmem zmatek. Úvodní Breathe je díky lenivému ženskému vokálu ideálním
kandidátem na kompilaci skladby. Café del Mar a Genetic World
následující hned po ní jsou zase svým návratem k tvorbě Kraftwerk a Buggles
evokuje debutové album krajanů Air. Vzápětí se však v Love Can Damage Your
Health opět ozývá barově zastřený vokál dopředu hnaný houpavou basovou linkou
a posluchač už zase neví, na čem je. Aby to bylo ještě nejasnější, další
skladba Animal Man se v ničem nedotýká třech předcházejících. Je to rap ve
prospěch vegetariánství podbarvený škálou loopů, vazeb a dalších zvuků, za které
by se nemuseli hanbit ani v Beta Bandě. No, a potom přichází další rapový
track, pochopitelně - znějící úplně jinak, než ten předcházející. Hned vzápětí
Let's Go Again a opět hip-hopový rytmus, tentokrát s množstvím samplů a
kontrabasovou linkou. Že by se tedy album konečně ustálilo? Tak to teda ani náhodou!
Opět typicky francouzské retro z časů analogových syntezátorů. Aspoň, že kruh se
uzavřel a vzorek žánrové pestrosti je kompletní. Tedy až na výjimku v podobě závěrečné
instrumentálky připomínající atmosferické kousky z předposledního alba Radiohead
se Télepopmusik pohybují ve vyšším předostředém rozmezí. Nepohybují se však
jen tak bezcílně. Samplují, nápaditě aranžují a přitom nic nenechávají bez
pointy ani bez popově přívětivé melodie. Naproti nezvykle širokému diapazónu vlivů
a inspirací má všech dvanáct písniček společné to, že mezi nimi nenajdete jediný
slabší kousek. Nechť si Genetic World necháte přehrávačem libovolně popřeházet,
vždy z toho vyjde 54 minut velmi kvalitního a většinou letní lenivostí vonícího
poslechu. Vzhledem k tomu, že francouzská pobočka EMI vzala Télépopmusik
pod svá křídla jako jednu z největších priorit, dovolím si tvrdit, že angličtí
posluchači spolu s kritiky budou už brzy skládat nadšené ódy na nový objev zpoza La
Manche. A tentokrát budou mít skutečně pravdu.
zpět
Pochybuji,
že by se u nás našel někdo, kdo by nosil v hlavě informace o Francouzském projektu
nazvaném Télépopmusic. Nevadí. Když jsem nedávno dostal do ruky papírový
obal s novinářskou promoverzí debutového alba Genetic World, též jsem ani
netušil, s kým mám tu čest. Internet poradil, že jde o trojici hudebníků a
producentů vtipně pojmenovaných Télé (Christophe Hetier), Pop (Fabrice
Dumont) a Musik (Stéphane Haeri) a že doteď mají na kontě jen singl Da
Hoola, na albu se nachází v úloze skladby číslo 8. O mnoho víc o kapele
prozradí samotné poslouchání, i když na první či druhý pohled je dominujícím
dojmem zmatek. Úvodní Breathe je díky lenivému ženskému vokálu ideálním
kandidátem na kompilaci skladby. Café del Mar a Genetic World
následující hned po ní jsou zase svým návratem k tvorbě Kraftwerk a Buggles
evokuje debutové album krajanů Air. Vzápětí se však v Love Can Damage Your
Health opět ozývá barově zastřený vokál dopředu hnaný houpavou basovou linkou
a posluchač už zase neví, na čem je. Aby to bylo ještě nejasnější, další
skladba Animal Man se v ničem nedotýká třech předcházejících. Je to rap ve
prospěch vegetariánství podbarvený škálou loopů, vazeb a dalších zvuků, za které
by se nemuseli hanbit ani v Beta Bandě. No, a potom přichází další rapový
track, pochopitelně - znějící úplně jinak, než ten předcházející. Hned vzápětí
Let's Go Again a opět hip-hopový rytmus, tentokrát s množstvím samplů a
kontrabasovou linkou. Že by se tedy album konečně ustálilo? Tak to teda ani náhodou!
Opět typicky francouzské retro z časů analogových syntezátorů. Aspoň, že kruh se
uzavřel a vzorek žánrové pestrosti je kompletní. Tedy až na výjimku v podobě závěrečné
instrumentálky připomínající atmosferické kousky z předposledního alba Radiohead
se Télepopmusik pohybují ve vyšším předostředém rozmezí. Nepohybují se však
jen tak bezcílně. Samplují, nápaditě aranžují a přitom nic nenechávají bez
pointy ani bez popově přívětivé melodie. Naproti nezvykle širokému diapazónu vlivů
a inspirací má všech dvanáct písniček společné to, že mezi nimi nenajdete jediný
slabší kousek. Nechť si Genetic World necháte přehrávačem libovolně popřeházet,
vždy z toho vyjde 54 minut velmi kvalitního a většinou letní lenivostí vonícího
poslechu. Vzhledem k tomu, že francouzská pobočka EMI vzala Télépopmusik
pod svá křídla jako jednu z největších priorit, dovolím si tvrdit, že angličtí
posluchači spolu s kritiky budou už brzy skládat nadšené ódy na nový objev zpoza La
Manche. A tentokrát budou mít skutečně pravdu.